logo školy
Outlook - školní maily
školní platební systém
webová aplikace Bakaláři
ke stažení
školní Moodle

Základní škola a Mateřská škola Ostrov

Myslbekova 996, příspěvková organizace

Adaptační pobyt Vejprty

Adaptační pobyt Vejprty

Po příjezdu a následném ubytování se, čekalo na zúčastnivší se žáky první překvapení v podobě aktivní asistence při přípravě společné večeře. Nutno podotknout, že se s ním vypořádali se ctí a grilované kuře, jakož i zeleninová obloha a bramborové hranolky chutnaly náramně. Následné umývání nádobí proběhlo opět v dětské režii, což v některých z rodičů vzbudilo naději, že by v těchto aktivitách mohli jejich svěřenci vytrvat i po návratu z pobytu, doufejme jen, že nikoli planou …

Již druhý den dopoledne čekala na všechny žáky první opravdová výzva … 993 m vysoká Jelení hora – hrdě se pnoucí nad vodní nádrží Přísečnice. K výstupu jsme zvolili nejkratší, nutno však zmínit, že zároveň i nejstrmější cestu. Panovaly v nás jisté obavy, jak si žáci s takto prudkým výstupem poradí. Byli jsme připraveni na projevy nesouhlasu a mrmlání lenochů, nic takového však nepřišlo …To, co se odehrálo v následujících minutách, naše obavy zcela rozptýlilo. Záhy poté, co jsme prostoupili hranicí lesa, byli jsme doslova zaplaveni množstvím oranžových klobouků křemenáčů, které zde rostli takříkajíc na každém kroku. Dramatický výstup změnil se během chvilky v branně dovádivou hru – „Cutch your orange mushroom“ – nekoordinovanými přískoky vpřed, poskakujíc od houby k houbě, postupovali jsme nepozorovaně stále blíže k vrcholu hory, aniž bychom za sebou nechali byť jen jediného křemenáče dalším, jistojistě se v lokalitě vyskytujícím houbařům. Zcela nepřipraveni na tuto houbařskou žeň, plnili jsme všechny prázdné vaky nasbíranými houbami, až jsme naplno pohrouženi do této činnosti, stanuli téměř nepozorovaně na vrcholové kótě hory. Čarokrásné výhledy na přísečnickou přehradu, lesknoucí se hluboko pod námi, nám byly odměnou za náročné stoupání do takřka tisíci metrů nad hladinu moře. Samotný sestup z hory byl by fádní rutinou, kdyby si dole na jejím úpatí Honzík Krejzů nevzpomněl, že nahoře zapomněl batoh s peněženkou a mobilem. S bezelstným úsměvem vyhodnotil, že by mu cesta trvala dlouho, pročež dovolil panu učiteli, aby mu pro něj v rámci rozvoje svého tělesného ducha a duševní rovnováhy vyběhl. Večer již proběhl v poklidném tempu při deskových a karetních hrách, stolním fotbálku, šipkách či sledování televizních pořadů. Bylo třeba načerpat  sil na následující den – kdy nás čekal adrenalinový zážitek u sousedů v německém Fichtelbergu – jízda na nejdelším flyline ve střední Evropě a bobování na zdejší dráze.

Abychom netříštili síly, do Oberwiesenthalu jsme vyrazili motorizovaně, následoval poté již jen cirka kilometrový pěší přesun k dolní stanici lanovky, kterážto odvážlivce vyvezla na vrchol Fichtelbergu, z něhož pak v sedacích úvazcích a chráněni helmami, vyrazili tito dobrodruzi střemhlav zpět dolů po sjezdovce, ve skutečnosti ale spíše nad ní. Aniž bychom to očekávali, mnohem adrenalinovější pasáž přišla při bobování. Během sjezdu dolů korytem dráhy se naši bobisté vždy sjeli v kolonu, kterážto pak mířila společně do cíle sjezdu, naštěstí bez jakékoli újmy na zdraví. Pravda, vždy jsme si mysleli, že zdejší bobová dráha je zcela bezpečná, nicméně již při minulé návštěvě před letními prázdninami nám Petra Voslařová dokázala, že ne až tak úplně, když při dojezdu vychýlila svůj bob na stranu natolik, že se i s ním převrátila…. Nečekali jsme, že Petra bude mít nyní nástupkyni, ale stalo se – Kiky Lubinová zopakovala přesně stejnou chybu a též se s bobem převrátila, duchapřítomně však naň nasedla znovu a tentokráte již zcela bezpečně dorazila do cíle sjezdu, a to dokonce bez jakéhokoli rychlostního omezení dalších bobistů na trati.

Po těchto adrenalinových zážitcích jsme ještě společně vystoupali na čtvrtý nejvyšší vrchol Krušných hor – 1097 metrů vysokou bájnou horu – Meluzínu, jejíž vrcholové plató už více jak tří roky zdobí geniální dřevěná socha pana učitele Vítka z naší školy. Nutno přiznat, že únava u některých žáků již začínala býti více než zřetelnou, troufneme si říci, že pro některé z účastníků to byly 100% první krušnohorské vrcholy, které kdy zdolali, proto přišel vhod zpáteční motorizovaný přesun na základnu ve Vejprtech, kde jsme společně tento náročný den zakončili grilovačkou a rozlučkovou večeří.

Díky únavě a zážitkům z celého dne, proběhl večer a i poslední noc absolutně v klidu, ráno nás po probuzení čekalo jen balení, úklid chaty a návrat zpět do Ostrova. Jsme rádi, že adaptační pobyt mohl proběhnout, myslíme si, že dokonale splnil naše očekávání, a že nově vzniknuvší dvoutřídka osmáků a deváťáků potáhne nyní už vždy jen a jen za jeden provaz.

Výlet do Prahy

Výlet do Prahy

Na konci dubna se žáci 8.C a 9.D v doprovodu p. uč. Kunce a paní asistentky Macurové vydali na vlastivědně – kulturní exkurzi do hlavního města ČR – Prahy. Jejím cílem bylo jednak navštívit gotické i barokní památky a dominanty města, stejně jako absolvovat prohlídku údajně nejzábavnějšího muzea v Praze – Muzea fantastických iluzí.

Cestu jsme započali v brzkých ranních hodinách, považte již v 6.15 ráno jsme opustili Ostrov, abychom se v Karlových Varech úspěšně „nalodili“ na palubu žlutého autobusu Student Agency, který nás bezpečně dovezl na nádraží Praha – Florenc.

Svou pěší prohlídku Prahy jsme zahájili přesunem na Václavské náměstí, během něhož jsme se krátce zastavili u Prašné brány, jedné z nejvýznamnějších památek pozdně gotické Prahy. Následně jsme již natěšeni zamířili do Muzea fantastických iluzí, jehož pověst nás naplňovala velkými očekáváními a nutno podotknout, že zcela oprávněně. V následujících dvou hodinách žáci zcela podlehli fascinujícímu světu neskutečných optických klamů a velkoformátových trikových obrazů. S velkým nadšením jsme postupně vyzkoušeli magickou místnost, ve které jsme byli proměněni tu v trpaslíka či obra, stali jsme se vězni ve středověké alchymistické laboratoři magistra Kellyho, vyzkoušeli jsme kouzelnou židli nebo jsme se kouzelníkem nechali vystřelit z kanónu. Zakusili jsme možnost levitace ve vzduchu, stali jsme se trosečníky na Titaniku, dinosaurus nás ve svých spárech unesl do svého hnízda, někteří z nás nechali se Karlem IV. pasovati na rytíře. Takto bych mohl ve výčtu nejrůznějších triků a iluzí pokračovat , považte, že těchto iluzí na vás v tomto muzeu čeká více jak 150!!!

Po vydatném obědě následovala druhá pěší část výletu, kde jsme postupně navštívili Staroměstské náměstí s Pražským orlojem, středověkým dílem hodináře Mikuláše z Kadaně. Následně jsme starou částí Prahy prošli až k nejstaršímu stojícímu mostu přes řeku Vltavu – ke Karlovu mostu, na němž je od konce 17. století umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Naše další kroky vedly, po překonání řeky Vltavy, na Malostranské náměstí k baroknímu kostelu svatého Mikuláše, který se svým vzdušným, lehkým půvabem, plný barev a světel, vznáší k obloze. Zde se již na některých z nás začala projevovat únava, kterou ještě umocnila skutečnost, že na nás čekal strmý výstup k symbolu české státnosti – Pražskému hradu – jednomu z nejrozsáhlejších hradních komplexů na světě. Prohlédli jsme si i katedrálu svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku.

Inu, po Praze jsme nachodili pěkných patnáct kilometrů, než jsme se lehce znaveni vrátili zpět na nádraží na Florenci, odkud nás autobus odvezl zpět do Karlových Varů a následně i do Ostrova, kde jsme svou cestu před dvanácti hodinami započali. Byl to perný den, ale soudě podle dětských ohlasů, stál za to…..