Březen, tradičně nazývaný měsíc knihy, jsme pojali po svém. Každé dítě se ponořilo do čtení podle své vlastní úrovně – někdo statečně louskal první věty, jiný už se s chutí začetl do delších příběhů. Nešlo přitom jen o samotné čtení, ale hlavně o radost z něj a postupné budování jistoty. Každý malý čtenář u nás má své tempo – a my ho s respektem podporujeme.
Velkým dobrodružstvím se stala o Velikonocích naše „detektivní hra o ztracené kraslici“. Děti pracovaly ve skupinkách a rychle zjistily, že bez spolupráce se záhada nevyřeší. Každý měl svou roli – někdo četl indicie, jiný zapisoval, další kreslil nebo pečlivě pozoroval detaily. Nenápadně jsme tak procvičili čtení, psaní, logické uvažování i schopnost domluvit se s ostatními. A ano – kraslice se nakonec našla.
Abychom nezůstali jen u lavic, zapojili jsme se v dubnu také do školního kola McDonald’s Cupu. První sportovní soutěž pro naši třídu sice neskončila vítězně, ale o to cennější zkušenost to byla. Děti si vyzkoušely novou roli, učily se zvládat nervozitu i týmovou spolupráci. A co bylo nejdůležitější – vzájemně se podporovaly. Atmosféra na hřišti i mimo něj krásně ukázala, že kolektiv u nás funguje.
Možná by se mohlo zdát, že si jen hrajeme. Ve skutečnosti ale každá aktivita má svůj jasný cíl. Rozvíjíme nejen znalosti a dovednosti, ale i samostatnost, komunikaci, spolupráci a vztah k pohybu. Věříme totiž, že právě takové učení dává dětem největší smysl.
