V roce 2006, kdy slavila základní škola 50. výročí existence, byl vytvořen almanach, ve kterém byla mimo jiné jména absolventů a pedagogů. O deset let později byly informace zpracovány do podoby internetových stránek, které najdete na adrese historie.zsamsostrov.cz
Poslední seznamy žáků a fotografie jsme s ohledem na GDPR a související ochranu osobních dat zveřejnili za školní rok 2015/2016. Pokud ale máte nějaké starší školní fotky, které na webu chybí, můžete nám je poslat.
Součástí almanachu byl text, ve kterém se žák Jiří Kůs ze třídy 8.C napsal svoji představu, jak bude vypadat svět a naše škola za 50 let v roce 2056. Posuďte, jak moc jsme se přiblížili jeho představě.
Naše škola 2056
Jako každý všední den mě vzbudil pípající budík. Odkryl jsem měkkou peřinu a odešel do koupelny. Skrze okno prosvítalo slunce a já se podíval na hodiny. Teprve tři čtvrtě na osm, školu máme od devíti, takže mám dost času. Promnul jsem si oči a do pusy jsem si vložil malou trubičku a stiskl tlačítko poblíž zrcadla. Tato trubička mi zkontrolovala zuby a řekla mi, zda je nutné si zuby vyčistit nebo ne. ,,Vaše zuby jsou špinavé, ale bez kazů.“ Hned vedle tlačítka vyjela malá destička, na které ležela malá modrá žvýkačka, která dokonale vyčistí zuby a po chvilce se žvýkačka vstřebá. Vzal jsem si ji a učesal si vlasy elektronickým hřebenem, opláchl si obličej a odešel do kuchyně. Na stole byly krásně voňavé mentolové koblihy. Rodiče byli už v práci, a tak jsem se v klidu najedl a napil. Když jsem dojedl, talíř a skleničku jsem dal do laserové myčky a odešel do svého pokoje. Zívnul jsem si a otevřel skříň. ,,Dobré ráno, co si dnes vyberete, pane?“ zeptal se digitální hlas ve skříni. Na levých dveřích od skříně byla malá obrazovka, kde byl počítačem vytvořený obličej, který mě přivítal. ,,Venku je 21 stupňů Celsia, a proto bych doporučil krátké kalhoty a tričko,“ řekl opět hlas ze skříně. Vzal jsem si, co mi hlas poradil a převlékl se. Ze stolu jsem vzal ultra tenký notebook a mou školní kartu. Půl deváté, akorát. Nasadil jsem si samozavazovací boty a odešel do školy.
Cestou kolem mě projelo pár aut na pohon studeného vzduchu. Před školou už nikdo nebyl. Došel jsem ke dveřím a kartou přejel přes čipové pole. Stroj zapípal a já vešel dovnitř. Po schodech dolů jsem došel do šaten, kde má každý svou skříňku, kterou jsem otevřel kartou, a uložil si své věci. Po odložení jsem odešel do své třídy. Sedl jsem si do své lavice a rozevřel svůj notebook. Za chvíli se ozvalo zvonění. Hodina začala a před námi byla obrovská plazmová televize. Na obrazovce byl počítačem vytvořený učitel, který nás vyučoval. Každý měl sluchátka, a tak nikdo nikoho nerušil při práci. První hodinu jsme měli dějepis, a tak jsme v našem notebooku otevřeli program o historii. Za třicet minut se ozvalo zvonění na přestávku. O přestávce jsem šel na záchod. Po chodbě chodili roboti, kteří kontrolovali chování žáků. Na záchodě jsem vlezl do jedné z deseti kabinek a vykonal svou potřebu. Záchod zapípal a sám se spláchnul. ,,Stolice a moč je v pořádku,“ ozval se hlas ze záchodu. Odešel jsem z kabinky a umyl si ruce. Došel jsem do naší třídy a sednul si zpět do prosklené lavice. V průběhu hodiny nám svítilo slunce přímo do třídy, a proto všechna okna automaticky ztmavla. Dnes jsme měli do půl druhé. Po škole jsem šel na oběd a jako obvykle před vchodem do jídelny jsem použil svou kartu. Prošel jsem dveřmi a úzkou uličkou došel k mikrofonu, kde si vybírám jídlo. ,,Dal bych si hranolky s dietním řízkem a ovocným salátem.“ Ozvalo se pípnutí a já si odešel sednout k dlouhému stolu. Sedl jsem si vedle svého kamaráda a povídal si s ním. Za dvě minutky přišel robot s tácem, na kterém bylo mé jídlo. Po obědě jsem nechal talíř s tácem na stole a odešel do šaten pro své věci. Po jejich vyzvednutí jsem odešel domů. Skončil další náročný školní den.
