Studijní zájezd – Wales
Zpráva první
A je to tady! Naše poslední letošní výprava se v sobotu 1.6.2024 vydala za poznáním za hranice České republiky. Tentokrát je naší cílovou destinací Wales, nejmenší ze čtyř zemí tvořících Spojené království Velké Británie a Severního Irska. A začátek byl… poněkud mokrý. Naštěstí se mraky cestou přes Německo vypršely a nám už bude počasí určitě jen přát.
S partou 27 sokolovských kamarádů jsme po nočním přejezdu dorazili velmi časně ráno do belgických Brugg. Moc jsme toho pravda nenaspali, a tak se nám místy den zdál dost dlouhý, síly docházely. Malebné historické domky, romantická zákoutí, stavební památky z doby rozmachu města, úzké kanály a větrné mlýny, které jsme viděli, nám to všechno vynahradily. Taky jsme vystoupali 366 schodů na věž Belfort a mohli se náležitě odměnit – třeba proslulými belgickými waflemi, hranolkami, zmrzlinou a skvělou čokoládou, která nás lákala na každém rohu.
Teď už znavení, ale spokojeni vyrážíme na další část cesty – ubytování F1 ve Francii. Odtud potom hoooodně brzy ráno pojedeme do přístavu Calais a vstříc bílým útesům doverským. Držte nám palce!
Druhá zpráva
Budíček ve 3:30, rychlá skromná snídaně ve 3:50, odjezd v 4:15. To zní děsivě, že? My jsme to ale hladce zvládli, protože všichni skvěle spolupracovali a byli připraveni ve správný čas na správném místě. Po zhruba hodinové cestě jsme se nalodili na jeden z trajektů, který nás během hodiny a půl převezl přes kanál La Manche z francouzského Calais do anglického Doveru.
- Lamanšský průliv se anglicky řekne The English Channel a je zhruba 34 km široký
- překonat jej můžete např. trajektem (anglicky ferry) za zhruba 90 minut
- lodě z Calais do Dover vyplouvají přibližně 35 krát denně a až 245 krát týdně
- dalším způsobem, jak se dostat z FRA do VB je využít Eutotunel (anglicky The Channel Tunnel), který je 50 km dlouhý, ale nepředstavujte si jej jako podmořské akvárium, je to tunel, v němž jede vlak, který pojme jak auta, tak autobusy.
No, a když se před námi objevila pevnina z dálky zřetelně viditelná díky vysokým bílým křídovým útesům, čekal nás 367 kilometrů dlouhý přejezd. Naší další zastávkou dnes bylo město Chester – jedno z nejzachovanějších historických měst v Anglii. Je to město s bohatou historií, která sahá až do římských dob. Bylo založeno jako římská pevnost už v r. 79 n.l. Během římské éry sloužilo jako jedna z hlavních vojenských základen. Město se rozvíjelo i během středověku a stalo se významným obchodním centrem. Prošli jsme kolem řeky Dee, navštívili římský amfiteátr, prohlédli jsme si a prošli City Walls (pozůstatky městských hradeb), vyfotili Eastgate Clock, historické hrázděné Chester Rows s obchod a na závěr si někteří zařádili v Primarku a jiní se pobavili v parku s veverkami. Teď už plní očekávání míříme z Anglie do Walesu na meeting point s rodinami.
Třetí zpráva
Dnešní ráno bylo usměvavých a nadšených tváři. Děti strávily první noc u své rodiny. Někde mají psa, někde kočku, někde čtyři papoušky, ale hlavně všude jsou milí a přívětiví lidé.
Po našem ranním srazu jsme se vydali do divadla – čekala nás úplně první zkušenost s divadelním workshopem. Přejeli jsme do přímořského letoviska Llandudno, kde na nás čekal náš velšský instruktor Rob. Po rozpačitých začátcích se všichni museli v angličtině vedeném programu zapojovat do her, které krásně podporovaly a stmelovaly náš tým, naše dvě školy. V některých se najednou zjevil neskutečný dramatický talent, chtělo to jen se trochu odvázat. Musím říct, že jsem na děti byla v tu chvíli neskutečně pyšná. Za odměnu jsme si pak dali na chvíli rozchod, který každý využil podle svého: někdo utrácel v Primarku a místním nákupním centru, jiní vyrazili na pláž sbírat kameny a obdivovat historická auta, která se účastnila setkání Three Castles.
Myslíme si, že po obědě, museli vydatně škytat především naši učitelé dějepisu. Přejeli jsme totiž k hradu Caernarfon, nejmohutnějšímu a největšímu velšskému hradu. Ten patřil spolu s dalšími hrady v severním Walesu k tzv. Železnému kruhu, který nechal vystavět král Eduard I. ve 13.století. Hrad obklopený přístavem jsme prozkoumali ze všech stran, udělali spoustu fotek a provětrali peněženky v obchodech se suvenýry. Zastihl nás tady taky krátký vydatný déšť, ale my už víme, že není špatné počasí, jen špatné oblečení, a že na ostrovech můžete zažít během jednoho dne počasí ve všech jeho podobách. V autobuse cestou na ostrov Anglesey jsme však hned uschli a za chvíli jsme tak mohli ještě na chvilku vystoupit ve vesnici s nejdelším názvem ve Velké Británii – Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch. Pak už jsme zamířili k přírodní rezervaci South Stack, hnízdišti mořských ptáků, majáku z r.1809 a Ellin’s Tower. Ještě cestou v autobuse na nás všechny jako mávnutím kouzelného proutku začalo svítit sluníčko. To nám vlilo sílu a elán do kroku, takže jsme si procházku v přírodě a v úchvatné krajině náramně užili. Neskutečně foukalo, ale dechberoucí výhledy stály za to. Teď míříme na náš meeting point. Čeká nás večeře a další pobyt v naší anglické rodině. Dobrou noc…:)
Čtvrtá zpráva
Nový den, nové zážitky. Dnes jsme navštívili velšskou školu Croeso-Ysgol Dyffryn Conwy. Její žáci si pro nás na úvod připravili taneční vystoupení – disco dance a tradiční lidový tanec – a k tomu jeďte divadelní scénu z národní soutěže, a to ve velštině. Bylo parádní, že se nás snažili i něco naučit. Vstali jsme z lavic a zajistili jsme, že i my pár kroků zvládneme:). Další připravený program zahrnoval hodinu výtvarné a hudební výchovy. Velšané jsou na svůj původ a tradice opravdu velmi hrdí, což nám potvrdili jak předvedenými písněmi, hrou na harfu (tradiční velšský hudebni nástroj) tak i zpěvem národní hymny. Tady jsem se přesvědčili, jak je velština složitý jazyk, když jsem se pokusili zpívat s žáky alespoň refrén. A abychom ukázali, že taky za něco stojíme, zazpívali jsme jim na oplátku tu naši. Všichni učitelé na nás byli velmi milí a přátelská atmosféra byla cítit všude. Zítra se uvidíme znovu, protože přijdeme na lekci rugby.
A co už umíme?
Děkuji. = Diolch.
země = Gwlad
Wales = Cymru
Po procházce městem jsme vyrazili na naši další zastávku. Tou bylo malebné Conwy s jedinečnou atmosférou středověkého města s hradem a zachovalými městskými hradbami nebývalého rozsahu. Zdejší raritou je však nejmenší dům ve Velké Británii, který je dokonce zapsán v Guinessově knize rekordů. Tak honem vyfotit a šup šup do autobusu. Jedeme do Llandudna. Dnes jsme prozkoumali jeho druhou polovinu. Prohlídku jsme započali výjezdem vláčkem na mys Great Orme. Unikátní pohled na Irské moře nám trochu stěžoval všudypřítomný vichr, který nejen pořádně čechral a přečesával naše vlasy, ale podstatně snižoval i pocitovou teplotu. Asi i proto někteří zvolili pro cestu nazpět pěší návrat. Zpatky ve městě se naše kroky už rozdělily a my jsme se vydali buď na molo se stánky, ruským kolem, hracími automaty a výbornými fish and chips, nebo také k moři pro kamínky a mušle či do města “zašopovat” (= v tzv. Czenglish “nakupovat”). Ten den tak rychle utekl, že jsme se ani nenadáli, a už jsme vystupovali na meeting pointu a vraceli se k našim velšským rodinám.
So good night!
Pátá zpráva
Po krátké cestě do města Llanrwst nás zase přivítali ve škole. Tentokrát jsme ale dopoledne strávili pouze venku a ve sportovním oblečení. Některým se na lekci rugby moc nechtělo, nevěděli jsme, co od toho čekat. Avšak jakmile jsme se rozdělili do skupinek, ujali se nás holky a kluci z místní školy a šli jsme na věc. Za chvíli se naše rozpaky rozplynuly jako pára nad hrncem. Trénovali jsme nejdříve přihrávky, pokoušeli se utéct s míčem a pak jsme si zahráli v týmech. Hra nás tak pohltila, že za pár minut ani nebylo poznat, kdo je na hřišti začátečník. Po svačině jsme se vydali k soutěsce Pen-y-Pass. Doslova jsme hltali všechny scenérie, které se nám před očima otevíraly. V tu dobu jsme ještě nevěděli, že přijde něco silnějšího. Z městečka Llanberis jsme odpoledne vyrazili zubačkou společnosti Snowdon Mountain Railways na nejvyšší vrchol národního parku Snowdonia. Byla to nááádhera! Ohromila nás dramatická krajina ledovcových údolí, strmé svahy, ostré horské hřebeny, zelená tráva, jezera a ovce už cestou, vše potom bylo ještě koncentrované při pohledu z vrcholu hory Mount Snowdon ve výšce 1085 metrů nad mořem. Měli jsme velké štěstí, protože nám krásně vyšlo počasí. Nezmokli jsme, nafotili jsme všechno, co se dalo a pak už zase alou dolů do údolí k autobusu. Dnes jsme ve Walesu naposledy. Zítra krásnou zemi červeného draka opouštíme a zamíříme do Londýna.
PŘEDPOKLÁDANÝ PŘÍJEZD DO OSTROVA: sobota 8.6. cca ve 21:00 hod.
Šestá zpráva
Dnes jsme si přivstali, abychom si všechno sbalili, rozloučili se s našimi velšskými rodinami a vydali se na celodenní výlet do Londýna.
Jsem moc ráda, že jsem ze strany rodiny slyšela na děti jen samou chválu:).
Cesta byla dlouhá, čekalo nás přibližně 400 kilometrů a asi 6 hodin v autobuse. Hlavní město UK leží na řece Temži na jihovýchodě země a bylo založeno Římany už před téměř 2000 lety jako vojenská a kupecká osada Londinium. I přesto, že bylo několikrát dobyto, zasaženo zničujícími požáry, epidemiemi či politickými a náboženskými nepokoji, stalo se vlivným centrem tehdejšího světa. Jen pro ilustraci rozmachu města – v Londýně žilo kolem roku 1550 zhruba 75 000 obyvatel, o sto let později to už bylo 450 000. Dnes je Londýn kulturní, finanční a turistickou evropskou metropolí plnou úžasných staveb, muzeí a významných památek, v níž žije přes 8 milionů obyvatel a spousta lidí sem jezdí dennodenně za prací.
Jen co jsme vystoupili z autobusu u O2 arény, vydali jsme se lodí ke stanici Westminster. Naše kroky pak ihned směřovaly k London Eye. To byla podívaná! Kousek odsud jsme si potom u covidové zdi pořídili také skupinové foto s budovami parlamentu v pozadí a pak už jsme pokračovali právě směrem k parlamentu, Big Benu a Westminsterskému opatství. Přes Trafalgar Square známému díky pomníku kapitána Nelsonem, který byl vystavěn na jeho počest, když r.1805 porazil v bitvě u Trafalgaru Napoleona, jsme pokračovali k Leicester Square a Sohu s čínskou čtvrtí. Neopomněli jsme ani povinný Buckinghamský palác, památník královny Viktorie a třídu The Mall, stejně jako londýnské parky Green Park a St.James’s Park se spoustou vodního ptactva. Londýn jsme opustili v noci kolem 1:00. A teď hurá domů!!! Už se těšíme, až vám budeme o všem vyprávět.
